Co dělat v případě, kdy starosta (zastupitelé) odmítají kronikářův text?
Jsme lidé a často se nám stává, že se mezi sebou přeme a máme na věc různé názory. Kronikáři v tom nejsou žádnou výjimkou a tak se i kronikáři může stát, že se při konzultaci textu pro kroniku občas dostane do sporu se starostou, nebo zastupiteli či členy letopisecké komise, kteří jeho text před zápisem schvalují.
V prvé řadě by si měl kronikář uvědomit, že taková situace není ničím výjimečná a že kritika jeho zápisu není útokem na jeho pozici, nebo na něho samotného, ale je snahou pomoci objektivitě zápisů. Je tedy do značné míry jeho preventivní obranou, kterou získává významné ochránce a obhajitele proti kritice, která k jeho zápisům může z různých stran někdy později přijít.
Žádný člověk, tedy ani kronikář, nemá patent na rozum a připomínky k předloženému textu by proto neměl brát jako útok na sebe, ale jako výraz zájmu a snahy pomoci mu v objektivním zachycení popisovaných událostí. Proto by se měl přinejmenším nad obsahem takové kritiky zamyslet. A pokud v ní najde třeba jen stopy pochybností nad vlastní interpretací, tak by měl takové připomínky akceptovat a text podle připomínek opravit či doplnit.
Ovšem jiná nastane situace, pokud je kronikář přesvědčen, že vznesené připomínky nejsou správné. Pak by se měl snažit své oponenty přesvědčit o své pravdě, a to především použitím přesvědčivých argumentů. Pokud se mu to nezdaří, nezbude mu nic jiného, než verdikt jeho oponentů přijmout jako konečný a rozumně ustoupit. Žádný spor není nutné hnát až „na krev“ a má-li připomínky více oponentů, je třeba je respektovat.
A docela jiná situace ještě pouze nastane, pokud jde starostovi, nebo jednotlivce z posuzující komise o opravy týkající se přímo jeho osoby, která je v zápisu do kroniky uvedena a role, kterou v události zastával. Tady je třeba oddělit osobní pohled představitele obce od všeobecného názoru na události vnímaný veřejností. Kronikář by neměl podlehnout nátlaku a vnutit si interpretaci, která je viditelně nesprávná a straní pouze jedné straně či jednomu konkrétnímu člověku. Je to dost těžká situace, ale kronikář by ji měl ustát. Třeba i za cenu toho, že v případě nějakého diktátu ze strany starosty, je schopen dát svoji funkci k dispozici a z činnosti kronikáře odstoupit. Jde samozřejmě o zcela mimořádnou situaci, do které by se kronikář neměl ani dostat. Přitom podobným vyhroceným situacím může kronikář předejít tím, že bude v záznamech přísně objektivní, v zápise nebude měnit průběh popisované události a role jejich jednotlivých aktérů. Nebude někomu viditelně stranit a jiné naopak oslabovat, nebo dokonce jejich významnou roli zcela opomine do kroniky zapsat. Správná taktika při vedení zápisů je otázkou osobní vyzrálosti kronikáře a kronikář k ní dospěje s léty zkušeností. I v této činnosti platí, že s léty se člověk mnohému naučí a o mnohém se poučí. Proto by kronikář měl být volen uvážlivě a na delší období, aby ke své práci získal určitý životní nadhled a měl možnost využil svých vlastních životních zkušeností.
Válka kronikáře se starostou je zcela zbytečný precedens a znamená vždy selhání některé ve sporu zúčastněných stran. Ať už to je kronikář, nebo starosta, vítěz v takovém souboji nic nezíská, naopak jen mnoho tratí… A nejvíce trpí jeho kronikářská práce, která se takovými spory znehodnocuje, než by se zkvalitňovala.

Poznámka redakce: Podle zákona 132/2006 Sb. je za zápis do kroniky zodpovědná obec. Čili jakákoliv nesouhlasná vyjádření kronikáře (zpracovatele zápisu) k obsahu zápisu bohužel nemusí být relevantní. Obec (starosta, rada, zastupitelstvo) má nakonec hlavní slovo.