Trhový Štěpánov – Ve Spolkovém domě a Muzeu Štěpánovska připravil místní kronikář Jaromír Vlček ojedinělou výstavu kronik a dokumentů Trhového Štěpánova, potrvá ve Spolkovém domě a Muzeu Štěpánovska do soboty 28. února.

Co vás k práci kronikáře přivedlo?
Ve vývěsní skřínce v roce 1995 bylo sdělení, že hledají kronikáře. Krátce předtím mě oslovil tehdejší starosta Josef Tomaides, jestli bych to nechtěl dělat. Jenže já jsem v té dob ještě jezdil do práce do Benešova do Hydrauliky a vracel se až po sedmnácté hodině. Říkal jsem mu, že na podzim půjdu do důchodu a budu volný, jenomže on na to asi zapomněl. Za nějaký den cedule zmizela.

Zeptal jsem se ho přímo. Řekl že, kronikáře hledají stále, tak jsem funkci od 1. ledna 1996 vzal. Takže na jedné straně to byl impulz od tehdejšího starosty, na druhé straně můj zájem o regionální historii a zájem o práci kronikáře. Historie mě zajímala od mládí.

Když jsem se v roce 1959 přistěhoval do Trhového Štěpánova, kronikářem zde byl Karel Kolman, který mě byl hodně blízký. Začal jsem se o historii města a okolí zajímat hlouběji. Říkal jsem si, že bych to možná někdy po něm zkusil. Doba tomu nepřála, tak jsem se k tomu dostal až jako důchodce.

Vedení kroniky je časově dost náročné …
Zabere dost času a k tomu od roku 1999 působím ještě jako odpovědný redaktor Zpravodaje Štěpánovska. Tyto funkce se navzájem prolínají. Můžu čerpat pro redaktorskou práci z kroniky a zase pro kroniku ze zpravodaje. Informace se slévají do jednoho proudu, ale některé nemůžu dát ve stejné podobě do kroniky i do zpravodaje.

Doplňujete v kronikách hluchá místa? Přesněji nezaznamenaná období?
K tomu jsem se nedostal, abych se zabýval dejme tomu druhou světovou válkou, nebo děním po roce 1968, respektive i v 50. letech. Na to nemám čas a kapacitu, proto bych byl rád, kdyby se toho ujal někdo jiný. Zachycuji současnost. Bylo by potřeba hledat v nějakých archivech a ani tam možná informace nejsou. Lidé někdy o tom ani nechtějí mluvit, je to citlivá záležitost.

Objevil jste třeba pro místní nějaké význačné rodáky?
Několik osobností z nedávných dějin jsem znovuobjevil. Například Jiřinu Pastrnkovou (1908 – 1987), která se tady narodila a byla to uznávaná sklářská výtvarnice. Chodila nějaký čas do školy, ale pak se už sem nevrátila. Jezdila sice k příbuzným do Vlašimi, ale sem ne.

Nebo malíř František Vobecký, který působil také jako fotograf a návrhář v salonu Hany Podolské v Praze. Doktor Václav Mattauch, učitel, který tady působil jenom v letech 1934 až 36. Ptal jsem se, kdo to byl a nemohl se dopátrat. Nakonec jsem objevil, že se také zapsal do historie Trhového Štěpánova.

V kronikách mají být zaznamenané také ekonomické informace. Poskytují je firmy?
Snažil jsem se o to ze začátku, ale pak to vzdal a neztrácel čas. Podniky si to střeží jako obchodní tajemství. Ani moji předchůdci se tím nezabývali. Chápu, že je to mínus. Chtěl jsem, aby aby mi poskytli třeba rámcové informace, co pěstovali, kolik sklidili, kolik měli zaměstnanců.

Téměř osmdesátiletý kronikář města Trhový Štěpánov, rodák z Ostravy, kde pracoval ve vítkovických železárnách jako technický kontrolor, se v roce 1959 odstěhoval za manželkou do Trhového Štěpánova. Působil 31,5 roku v Blanických strojírnách a čtyři roky před důchodem v tehdejší benešovské Hydraulice jako technický kontrolor.