Horosedly – Kronikářem obce je jednašedesátiletý Miroslav Křiváček téměř dvacet let. Kroniku píše spolu se svojí manželkou Ludmilou. O obci a její historii je schopen poutavě vyprávět hodiny. Stále se vzdělává a jezdí studovat historické prameny do archivů.
Baví vás psát kroniku? Lidé si to možná představují jako poměrně nudnou činnost.

Baví mě to. Poslední dobou hodně vycházím z odkazu mirovického učitele Jana Tomana, který historii obce zpracoval v sedmdesátých letech minulého století velice dobře. Lovím v jeho díle a snažím se najít různé detaily, u nichž třeba neměl přístup k pramenům, které jsou uloženy v archivech. Podařilo se mi upřesnit některé drobnosti, které Toman zmiňuje. Podařilo se mi také sehnat z archivů v Třeboni a Praze fotokopie různých listin, které se dotýkají historie obce. Dělám si naději, že až tomu dám nějaký rozumný tvar, mohli bychom to tady vystavit a předvést lidem. Máme třeba listinu o prodeji obce z roku 1668 a 1710.

Jakým způsobem píšete kroniku? Zaznamenáváte události v průběhu roku, nebo až po jeho skončení?
Pokud tu událost zachytím, nejsem totiž příliš pečlivý na tyto věci, dělám si do diáře kusé poznámky.
Pokud je to velká akce jako byl sraz rodáků, třeba měsíc po jejím skončení si sednu a něco napíšu. Většinou kroniku s manželkou připravujeme po skončení roku ve spolupráci jak s vedením obce, tak i s lidmi, kteří se událostí zmíněných v kronice účastnili.
Od února jsem v důchodu, předtím jsme s manželkou bydleli v Praze a sem jezdili jen na víkendy, takže teď mám větší přehled o obci než dříve.

Co se tu stalo nejzajímavějšího nebo nejdůležitějšího za dvacet let, co píšete kroniku?
Záleží na pohledu každého člověka, co považuje za důležité. Myslím ale, že pro obec bylo hodně důležité dokončení plynofikace a vybudování sportovního areálu.

Změnila se za dvacet let samotná tvorba obecní kroniky? Píšete kroniku na počítači?
Dá se říct, že ne. Od začátku já zapisuji události na papír a manželka ho pak přepisuje do počítače.

Co považujete za největší úspěch ve svém bádání?
Podařilo se mi objevit v Národním archivu znění kupní smlouvy, kterou Jan Toman v rukou pravděpodobně neměl. V roce 1710 nechal vystavět tehdejší majitel Jan František Tallenberg s manželkou kapli, která zde stojí dodnes. Z listiny se dozvídáme, že právě v roce 1710 ves koupil, známe datum jejich sňatku a i to, že byli oddáni ve vedlejší obci Pohoří pár let předtím, než Tallenberg Horosedly koupil.

Kdo vás přivedl k zájmu o historii?
Jana Tomana jsem znal jako svého učitele a skvělého vypravěče. Když už byl starým pánem, říkal, že se desítky let zajímal o tento kraj. Vyprávěl, že když někam jede, o každém křížku něco ví a že mu přijde líto, že to, co věděl, odejde s ním. Je jasné, že ne všechno mohl stihnout zaznamenat. Měl pravdu. To, co my dnes kolikrát pracně hledáme v archivech, on už třeba věděl.
Kolikrát na něj vzpomínám i ve chvílích, kdy otevřu nějakou starou knihu psanou německy. Stará písma jsem se naučil trochu číst, ale vždycky si říkám: “Pane učiteli, kdybyste tu byl, to by to šlo jako po másle.” On mě učil tři roky němčinu, pamatuji si, jak nám ukazoval na tabuli, jak se psalo švabachem.

Budete své poznatky někde publikovat?
Nepočítám s tím, necítím se na to, ale rád bych některé věci dovedl do stavu, kdy by se daly třeba přiložit ke kronice. A také se snažím najít někoho, kdo to po mě převezme.