Po jednadvaceti letech se kronikáři obcí ocitli před zpracováním mimořádného tématu, které se prvotně odehrávalo za hranicemi vesnice i státu, a přitom ho nešlo nereflektovat. Novou situaci přináší též fakt svobodného záznamu, neboť nadějný osmašedesátý sice část autorů autenticky zachytila, ale posléze přišly zápisy normalizační a opravné.
Není výjimkou, že se v různé formě, jako například kronikář z Dobré na Havlíčkobrodsku, k předchozím letům vraceli, a jejich vysvětlení tak představují první pokusy vyrovnání s minulostí:
“Moje vina, kterou s lítostí omlouvám, spočívá v tom, že jsem způsob vyjadřování o politice psal z vlastní vůle bez jakéhokoliv návodu nebo nátlaku. Jako balzám působila na mě slova našeho prezidenta Václava Havla, že každý v totalitní době byl svým způsobem kolaborující s režimem.”
S nástupem ostré normalizace od roku 1969- 1970 nastala poslední, v mnoha ohledech kontrastní etapa ve vývoji obecních kronik před rokem 1989.
Celostátní a okresní (z ONV, OV KSČ) pokyny k revizi zápisů 1968- 1969 vracely kronikáře do role hlasatele ideologie.

Dlouhodobý nedostatek
Na druhé straně okresní muzea zřizovaná ONV a zajišťující metodickou péči se potýkala s jejich dlouhodobým nedostatkem. Ve žďárském okrese bylo k 1. 1. 1989 evidováno 48 kronikářů, (36 mužů a 12 žen) a z nich takřka polovinu představovali kronikáři nad 60 let, pouze 8 kronikářů ve věku 31- 40 let a žádný ve věku do 30 let.
Ze 48 kronikářů bylo 14 členy KSČ. K motivaci přispíval systém odměn a od roku 1973 vyhlašování celostátních kronikářských soutěží, čtvrtá v pořadí vrcholila právě v roce 1989.
Mimo ideologických pasáží se však kronikářům dostává praktické pomoci. Schéma (svým způsobem přehledné) si uchoval i nejeden zápis roku 1989, nicméně pozornému čtenáři neunikne kvalitativní obsah svobodně formulovaných myšlenek.
Zápis celonárodních událostí 1989 byl primárně ovlivněn osobností kronikáře, což kroniku vyčleňuje z klasických pramenů vyprávěcích i úředních a může přinést vypovídací svědectví o spontánním prožitku odlišujícím se od velkých městských center.

Zápisy průběžné a retrospektivní
Klíčovým hlediskem se bez ohledu na rozsah stává doba pořízení zápisů. Každoroční průběžné vznikaly za rok 1989 zpravidla během první poloviny roku 1990, zatímco takzvané retrospektivní při některém ze způsobů zpětného dopisování.
Podrobný retro zápis z obce Rudy, s obnovou psaní po 14 letech od integrace v roce 1980, odkazuje budoucím generacím mimo jiné slova: ” Naše země byla v hluboké morální, ekologické, sociální, ekonomické a politické krizi. Tato krize byla svědectvím o neúčinnosti tehdejšího politického systému.”
V zápisech se stručnými zmínkami celonárodního dění autor zachycoval meritum věci v co možná nejjednodušším podání, mnohdy v opatrném hodnocení. Taková slova zaznívají třeba z retrospektivního zápisu ze Lhotky (kronika nevedena 1982- 1995): “Jelikož nás od těchto událostí dělí jen krátká časová mezera, necítím se předurčen k hodnocení této situace, ale jen konstatuji to, co se dalo vyčíst z novin a slyšet z rozhlasu a televize.”
Naopak v podrobných pasážích o politickém vývoji lze číst konkrétní události a obzvláště cenné komentáře. Nejčastěji kronikáři zmiňují: události 17. 11., vznik Občanského fóra (na Slovensku Verejnosti proti násiliu), výměnu vedení KSČ, manifestaci na Letenské pláni, generální stávku (27. 11.), zrušení článku Ústavy o vedoucí úloze KSČ, Národní fronty a učení marxismu- leninismu, 10. 12. – jmenování vlády Národního porozumění a konečně 29. 12. – volbu Václava Havla prezidentem ČSSR.

Stránková pasáž v cikhájské kronice
Mnozí dávají do souvislostí i vývoj od počátku roku – takzvaný Palachův týden, Několik vět, případně naznačují atmosféru určitého společenského pnutí v posledních letech.
Na rozdíl od zápisů roku 1948, 50. let či srpna 1968 není názorová polarizace tak razantní, ale přesto doložitelná. Nejlépe ji lze odečíst z řádků věnovaných studentské stávce a policejnímu zásahu proti studentům na Národní třídě.
Například stránková pasáž v kronice Cikháje nás sice seznamuje se základním vývojem od 17. 11. 1989 až ke zvolení Václava Havla, ale spíše popisným stylem než zásadním kritickým tónem vůči brutálnímu zásahu proti studentům:
“Ke konci roku narůstala nespokojenost občanů s hospodářskou situací, která vyvrcholila při oslavách 17. 11. manifestací k uctění památky studentů popravených v roce 1939 gestapem. Po jejím ukončení se shromáždění přemísťovalo s provoláváním hesel o svobodě tisku, shromažďování a podobně. Policie měla za úkol zamezit další nepovolené demonstraci, použila však hrubého násilí. Výsledkem bylo, že studenti odpověděli stávkou, podporováni herci, umělci a pracujícími z pražských závodů… Bylo ustanoveno Občanské fórum, které za podpory občanů, členů KSČ ze závodů a stávkového výboru studentů prosadilo vytvoření komise pro vyšetření a potrestání viníků násilí, vytvoření nového ÚV KSČ, zrušení vedoucí úlohy KSČ, ”

Pikárec
To zpětný zápis za léta 1976 – 1991 z Pikárce líčí rok 1989 ve vztahu k bývalému monopolu moci KSČ již jednoznačně, zdůrazňuje postoj předlistopadové moci a začíná Palachovým týdnem:
“V Praze v lednu začaly velké demonstrace. Konaly se k uctění památky upálení Jana Palacha. KSČ nařídila tyto akce tvrdě potlačit. Pracovníci StB a SNB mlátili mladé lidi obušky, davy na náměstí rozháněli vodními děly To byla předehra k dalším akcím. 17. listopad pochod [ studentů] byl KSČ povolen, ale ihned se připravovala veškerá opatření. Z Vyšehradu odcházeli studenti s rozžatými svícemi na Václavské náměstí. Ale provokatéři celou masu lidí záměrně vedli na Národní třídu. Tam už byli očekáváni a nemilosrdně sevřeni ze všech stran transportéry tlačily studenty do středu, tam je chytali, mlátili, kopali tekla mladá krev a právě z této krve se zrodila sametová revoluce”
Závěrem kronikář připomíná odraz událostí v obci: \”I z naší vesnice i okolí bylo hodně lidí v Praze, kde se účastnili různých akcí a prohlídky památky sametových bojů. Lidé zpívali hymnu, nosili portrét pana Havla a stužky trikolor. Vše bylo vyzdobeno. I lidé měli k sobě blíž, všechno toto dění je sjednocovalo. Tak skončila vláda jedné strany a začínala se rodit nová éra po našem 40letém útlaku KSČ.”
V zápise roku 1990 se čtenář dozví, že v obci byla založena Československá strana lidová čítající 40 členů. V podobných případech obnovy ČSL je třeba hledat tradici, kterou mohou poskytnout obdobné snahy v roce 1968 a výsledek posledních – ačkoliv 44 let vzdálených – demokratických voleb.

Volba prezidenta Václava Havla
K nejčastěji zmiňovaným událostem náleží volba prezidenta. Přestože radost ze zvolení Václava Havla jako záruky demokratického vývoje převažuje, z širšího republikového výzkumu vyplývá, že občas kronikáři jmenují i zbývající jména potencionálních kandidátů (A. Dubček, L. Adamec, Č. Císař), navzdory minulosti v KSČ představujících alternativu.
V prostředí venkova a vzdálených regionů byla uvedená jména v prvních okamžicích občanům konkrétnější než poměrně neznámá osobnost dramatika a disidenta. Kronikářský zápis z Nových Dvorů pak dokonce zdůrazňuje omezený časový mandát Václava Havla:
“Lidé na shromážděních, která se konala ve velkých městech v listopadových dnech převratu, navrhovali jako kandidáta na prezidenta republiky Václava Havla. 29. 12. 1989 byl zvolen Národním shromážděním. Nový prezident po svém zvolení prohlásil, že přivede národ ke svobodným volbám, a potom se vrátí ke svému původnímu povolání dramatika.”

Revoluce: jemná, pokojná i veselá
Celá řada českých a moravských kronikářů všeobecné pasáže nazvala nejznámějším souslovím “sametová” či “něžná revoluce”, ale lze zaznamenat i další: “nenásilná; klidná; jemná; pokojná; veselá,” včetně spontánních provolání doby: “Konec vlády jedné strany”, “Nezabíjejte nám děti”, “Nechceme Miloše” [ Jakeše], “Havel na Hrad”, “Nikdy nebyl prominent, ať je zítra prezident”, “Nad Hradem ať brzy zavlá vlajka pro Václava Havla”.
Viditelným dokladem přihlášení se k myšlence změny patřilo zakládání místních hnutí Občanských fór. Dalešická kronika přibližuje atmosféru slovy: “V naší obci se zatím listopadové události nijak podstatně ve změnách nebo činnosti MNV neprojevily. Stávkující studenti sice přijeli do vesnice agitovat, ale nepodařilo se jim OF ustavit. Poněvadž však místním zájemcům o ustavení OF se nedostalo podpory přítomných s výtkou, že často mění kabáty, k ustavení OF nedošlo a neexistuje dodnes. [ zápis schválen radou MNV16. 3. 1990]”
Vznik OF je zachycen rovněž v kronice obce Bory, tehdejším učitelském působišti současného starosty Žďáru nad Sázavou: “Také v naší obci se vytváří Občanské fórum, které se poprvé prezentuje na veřejnosti dne 13. 12. na shromáždění občanů, kterých se v kulturním domě shromáždilo asi 150. Občané zde vyslovují své názory na současný politický vývoj v naší vlasti i v obci. Ostrá kritika padá především na bývalý monopol jedné strany, tj. KSČ. Mluvčím Občanského fóra je Jaromír Brychta, učitel ze základní školy.”
Z některých kronik ovšem zaznívají i rozpaky občanů z budoucnosti blízké slovům v novoročním projevu Václava Havla 1. 1. 1991. Ten při hodnocení prvního roku svobody mluví o nervozitě občanů ze zdražování a nárůstu kriminality, naopak stát převzatý v roce 1989 přirovnává k dědictví domu ve špatném stavu, který po roce shledáváme ruinou atd.

Janovičky u Bohuňova
Pozoruhodné kronikářské dílo zanechal kronikář osady Janovičky u Bohuňova na Bystřicku, člověk věřící, jenž vedl též s mimořádnou pečlivostí kroniku JZD. Ze zápisů Ignáce Mičína totiž vedle morálních následků předlistopadového vývoje zaznívá i věcné posuzování práce těch, kteří navzdory nesvobodě usilovali o rozvoj venkova.
Jen zdánlivým rozporem tak mohou působit slova v kronice osady – “Bude pokračovat velmi dlouho, snad celou generaci, náprava chyb v myšlení, mravnosti i hospodaření v celé společnosti, zaviněná nesmyslnou a krutou ideologií komunismu” a hodnocení nedobrovolné kolektivizace, jímž počátkem roku 1994 ukončil zápisy kroniky JZD:
“Je škoda, že základní smysl sdružení majetku a sil k reálnému zlepšení práce, využití mechanizace, zvýšení kulturní a občanské úrovně byl v tehdejší době odsunut na druhé místo za politické cíle a nikdy nebyl správně oceněn. Každý soudný člověk musí uznat, že uplynulá kolektivizace zemědělství zanechala také mnoho hodnot, které změnily trvale tvář našich vesnic, a tak se snad za čas budou historici přít o kladech a záporech socialistické vesnice. Při vzpomínce na ta dlouhá léta v duchu oceňuji oblíbené pořekadlo svého dědy: Pole a Pánaboha ještě nikdo neošidil. Buďte šťastni!”
Vstup do roku 1989 se od předcházejících zásadně nelišil, což podtrhl zažitý novoroční projev prezidenta Gustáva Husáka. Jednu skutečnost však přece jen mělo následujících 12 měsíců odrážet – devětaosmdesátý byl rokem ochrany životního prostředí, v komunistickém státě s ekologickými problémy téma více než aktuální. V obcích bylo realizováno akcemi typu kontroly studní, řešení vypouštění odpadů do vodotečí, odstranění divokých skládek aj.

Včasné objektivní informace
Jak ukazuje sonda do zápisů obecních kronik, ohlas na 17. listopad a nejbližší dny podmínily mezi mnohým včasné objektivní informace. Na druhé straně je třeba brát v úvahu – v měřítku států sovětského bloku – relativně slušnou životní úroveň a zaměstnanost. Ta sice nezakryla rostoucí nespokojenost občanů s liknavou realizací hospodářské přestavby a s nedostatkem některých druhů zboží, ale takový spád událostí by málokdo očekával, navíc před posledním rokem funkčního období MNV, když nové volby měly proběhnout v roce 1991.
Zápisy s holým výčtem personálních změn mohou snižovat morální význam demokratické revoluce, její výjimečnost v evropském kontextu. Převážení obecných hodnocení na vlně spontánní všeobecné kritiky zase může upozadit místní výsledky, které i přes dobu normalizačního Československa nemusely být pouze projevem devastace zemědělské krajiny.