Období nouzového stavu naši rodinu vyhnalo v rouškách do nedalekého lesoparku. S kočárkem a dětmi jsme zde strávili mnoho hezkých chvil. Několikrát se nám stalo, že se k nám při odpočinku na lavičce připojili senioři. Slovo dalo slovo a od povídání o našich dětech a jejich vnoučatech jsme se dostali k probírání životních osudů. Byla to velmi zajímavá vyprávění. Mnozí z nich, zdálo se, byli ve stresové situaci – sami doma, izolovaní od příbuzných a vzájemných kontaktů s vrstevníky, cítili potřebu si anonymně povyprávět. Tak jsme měli možnost dozvědět se osudy telefonisty na obecním úřadě v době květnových událostí na konci druhé světové války, zážitky dcery politického vězně nebo zajímavosti z života manželského páru žijícího na sídlišti v normalizačních sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Často šlo o informace velmi citlivé, ba dokonce bych řekl intimní. Rádi jsme je spolu s našimi neposednými dětmi vyslechli a snad trochu přispěli k jejich vnitřnímu zklidnění.

Naslouchání seniorům a zachycování jejich vzpomínek vždy patřilo k aktivitám historiků, stačí si vzpomenout na nejstarší kronikáře Kosmase nebo Petra Žitavského.  Dnes je obor zvaný orální historie jednou nejprogresivnějších součástí historické vědy.

Vzpomínky na starou Zbraslav jsou uchovány i prostřednictvím Zbraslavských novin. V loňském roce bylo navíc uloženo poselství budoucím generacím do pomníku na Zbraslavském náměstí. Na Zbraslavi se již léta děje mnoho zajímavých události, které by stály za zaznamenání pro budoucí generace ve formě obecní kroniky. A já stejnou dobu přemýšlím, jak pomoci tomu, aby Zbraslav měla svého novodobého Petra Žitavského, Ferdinanda Froňka nebo Boženu Hofmeisterovou.

Tomáš Hromádka

šéfredaktor zpravodaje Kroniky a kronikáři (kronikari.info), člen redakčního kruhu Zbraslavských novin

zveřejněno ve Zbraslavských novinách 8/2020 (odkaz na PDF – zde)