Třináct let. Třináct dlouhých let. V dějinách tohle číslo neznamená vůbec nic, ale v životě člověka je to dlouhá doba. I já v tomto roce přemýšlím, zda mám v práci kronikáře pokračovat a proč? Poslední dobou mám stále větší pocit, že ať dělá člověk sebevíc, stále je to pro druhé málo. Neslyšíte, když se vám něco povede slova chvály, ale jen, co tomu chybí, co by bylo potřeba dodělat, vylepšit…..a vy už přemýšlíte, jak to příště udělat lépe a zaručeně zabírají slova „Ty jsi šikovná, ty to zvládneš!“ Jak dlouho?Když jsem se v roce 1997 nabídla, že budu psát kroniku naší obce, jeden občan ironicky poznamenal: „Kronikář, to musí být písmák! To nemůže psát jen tak někdo!“ Už tenkrát mě tato věta nejdříve urazila, posléze naštvala a nakonec z ní úplně logicky vyplynulo: „A zrovna to zkusím, i když nejsem rodák, jen naplavenina (jak se říkalo přistěhovalcům) a uvidíme!“ Je také pravdou, že už tehdy kronikáři nebyli k mání a já měla cestu otevřenou, neboť ani u nás se přes výzvy zastupitelstva nenašel nikdo, kdo by chtěl dějiny obce psát. A když tedy nesehnali „písmáka“, mohla jsem začít…
A tak jsem začala. Trochu naivně, ale s odhodláním nic nezanedbat, nevynechat, vše zapsat. Postupně jsem si vytvořila svůj systém, který se léty a praxí snad zdokonalil.


Vlastně mám velké štěstí, protože na obci pracuji mnoho let jako účetní, správce rozpočtu, knihovnice, správce webových stránek a nakonec jako kronikář. Veškeré informace, které do kroniky potřebuji, mám z první ruky, tedy své. Nemusím honit starostu, zastupitele, aby mi poskytli údaje o hospodaření obce, o životě v obci. Vím o všem, co se tady děje.
Nevím, jestli píšu vše tak, jak se má, ale snažím se poctivě zachytit dění v obci. V posledních letech se věnuji hlavně fotografování a tak máme dost bohatou fotografickou kroniku.
Během své kariéry kronikáře jsem uspořádala dvě velké výstavy kroniky. První se konala v roce 2004, kdy byly vystaveny především staré kroniky, originální listiny – např. sbírka smutečních oznámení, fotografická kronika domů v Mokrém podle Stanislava Baše (kronikář v letech 1966 – 1986) a další zajímavé dokumenty. Celou jeho kroniku jsem setřídila a uložila do fólií, aby se daly vystavit. Byla to úplně první výstava kroniky v Mokrém a měla veliký úspěch. Na výstavu přijelo mnoho milých hostů a občanů z Mokrého a okolí.
Druhou výstavu jsem uspořádala v roce 2009, u příležitosti oslav 120 let výročí vzniku knihovny v Mokrém. Výstava byla zaměřena na činnost knihovny, trochu historické, ale především současné (1997 – 2009). I tato výstava měla velký ohlas. K významným hostům patřili patron akce senátor Miroslav Antl a hosté z Národní knihovny ČR…..a mnoho a mnoho dalších. Každý, kdo takovou akci pořádá, jistě ví, že to není žádná procházka růžovým sadem. Je to několik měsíců dopředu plánovat, zajišťovat dokumenty, materiály, propagaci, přesvědčovat, shánět peníze…… Ale výsledek, výsledek pak stojí za to!
K menším, ale také úspěšným výstavám patřily výstavy o historii obce Mokré v Informačním centru Opočno. Dále výstava pohlednic regionu, výstava novoročenek a také velká „Výstava rukodělných prací obyvatel Mokrého aneb šikovné ručičky během posledních sta let\“ ve spolupráci s knihovnou a výtvarným klubem dětí při knihovně.

Veškeré podrobnosti o všech výstavách jsou na stránkách kroniky obce www.obecmokre.cz/kronika a na stránkách knihovny www.obecmokre.cz/knihovna.

Během těch třinácti let mého kronikaření práce neuvěřitelně narostla. V obci se koná daleko víc akcí, je zde knihovna, která je hlavním kulturním a informačním centrem, vydává se zpravodaj obce, obec se účastní soutěží, webových , knihovnických, vesnických. Je tedy o čem psát. Přesto jsem chtěla přiblížit kroniku i dalším lidem. Jelikož zpracovávám webové stránky obce a knihovny, rozhodla jsem se založit i stránky kroniky. A podařilo se. Stránky byly spuštěny 16.9.2007. Byl to moc dobrý nápad, neboť stránky mají velký ohlas nejen v obci, ale také od lidí, kteří Mokré znají, kdysi zde bydleli sami nebo jejich předci.
Život v obci zpracovávám do nepravidelného zpravodaje obce, který vychází podle potřeby, asi 5x ročně. Povinné výtisky poctivě rozesílám a nikdy nezapomenu jeden poslat do Státního okresního archivu v Rychnově nad Kněžnou. Ve zpravodaji nejsou jen informace o hospodaření, ale také o činnosti knihovny, zajímavosti kroniky, jak články ze staré kroniky, tak i současné. Zpravodaj je velmi oblíbený a čtený, však některé číslo má až 26 stran. V současné době vychází i v elektronické podobě na www.obecmokre.cz/nepravidelny_zpravodaj. Zpravodaj je vlastně také taková malá kronika jednoho kratšího časového úseku v obci.
Spolupracuji také s regionálním tiskem, především s Rychnovským deníkem. Opočenskými novinami, Orlickým týdeníkem a také přispívám do knihovnických časopisů, hlavně do Knihovnicko-informačního zpravodaje Královéhradeckého kraje. Jen v roce 2009 bylo v tisku a na webových portálech zmíněno Mokré téměř v 50 článcích. To je jistě na malou obec se 160 obyvateli dost úctyhodné číslo.
Ale protože jsem také knihovnice, tak všechny staré kroniky máme vytištěné a jsou k zapůjčení v knihovně. A nejen tištěné kroniky, ale také staré filmy a různé prezentace obce, výroční zprávy obce, jak v tištěné, tak i v elektronické podobě. A jsem moc ráda, že kroniky se půjčují. Nové zápisy v současné době píši na počítači. Do elektronické podoby se snažím převést i zápisy z doby, kdy jsem začínala. Je to úmorná práce, ale určitě užitečná.
Být kronikářem je opravdu moc příjemná a zajímavá práce. Pro většinu lidí určitě i důležitá. Přesto podle ohlasů vím, že ne v každé obci či městě má kronikář veškeré podmínky pro sepisování budoucích historických okamžiků. A je to velká škoda. Ráda se dívám na staré, historické filmy a kronikáři v dějinách vždy patřili k velmi váženým osobám. Byly to osoby, které vládly perem, což se dříve mohl naučit jen málokdo……
Nestačí jen zákonná povinnost obce mít kronikáře, nestačí jen kronikáři předat „Dekret“, že ho zastupitelé pověřují psaním kroniky…..a tady to většinou končí…..Kronikář by měl patřit k osobnostem obce či města, které by ho neměly zapomínat pozvat na každou důležitou akci, která se uskuteční. Kronikář by měl být určitě při důležitých výročích obce, při předání erbu obci v Parlamentu ČR a dalších slavnostních událostech, které si svou významností zaslouží být natrvalo zapsány v kronice obce. Určitě by nejednoho kronikáře potěšilo, kdyby na konci roku obdržel od představitelů obce nejen slíbenou roční peněžní odměnu, ale především poděkování za jeho práci. Málokdo si umí představit, kolik takový člověk stráví hodin u psaní, třídění tisíce fotografií, různých dokumentů a dalších příloh. Ale také vyhledáváním starých údajů nebo jen uspořádáním výstavy. Je to práce z lásky k obci, je to povinnost a odpovědnost, kterou má člověk v sobě, ale právě s tím se počítá. Nad tím by se mělo nejedno zastupitelstvo zamyslet, protože, když v obci nebude kronikář, nebude nikdo, kdo by dění obce zapsal…..a obec v budoucnu upadne v zapomenutí.

Dáša Honsnejmanová, kronikářka obce Mokré
www.obecmokre.cz/kronika