28. října 2019 bylo slavnostně uděleno čestné občanství obce Libhošť panu Oldřichovi Sobkovi, dlouholetému pracovníkovi v oblasti ochrany přírody a regionální vlastivědy. Oldřich Sobek (* 1936) působil v různých funkcích v okrese na novojíčínsku v oblasti ochrany přírody.

Oldřich Sobek se narodil 13. prosince 1936 v rodině Oldřicha Sobka a Ludmily, roz. Kletenské, na č. p. 120 v Libhošti. Roku 1953 se vyučil zahradníkem v tehdejším okresním hospodářském komunálním podniku, navštěvoval Základní odbornou školu v Novém Jičíně a Mistrovskou školu v Ostravě-Zábřehu.

Po návratu z vojenské služby pracoval jako silniční sadovník u Okresní správy silnic v Novém Jičíně. Vedení podniku v čele s ředitelem Ing. Františkem Štěpánkem mu poskytovalo dostatek podnětů k profesnímu i osobnostnímu růstu, během takřka dvaceti let strávených „u silnic“ osobně vysázel tisíce stromů, na cestách a při práci poznal důkladně území celého Novojičínska. Tyto zkušenosti mohl později mnohokrát zúročit při práci ochranáře přírody a krajiny i během působení v úřednických a politických funkcích. Důvěrná znalost terénu a všech lokálních specifik zaručovala, že veškerá správní rozhodnutí Oldřicha Sobka nikdy nebyla činěna „od zeleného stolu“. Díky komplexnímu a hluboce zasvěcenému pohledu na problematiku životního prostředí si získával přirozený respekt jak u spolupracovníků, tak i odborníků s akademickým vzděláním různých oborů, a to i přesto, že sám vysokoškolská studia neabsolvoval.

Oldřich Sobek a Petr Orel (vlevo) – senátor za Novojičínsko

Od roku 1975 pracoval v okresním podniku technických služeb jako vedoucí provozovny veřejné zeleně. V tomto období se podílel na vybudování zahradnického střediska pro potřeby správy a údržby veřejné zeleně v Šenově u Nového Jičína. V roce 1986 nastoupil do Okresního vlastivědného muzea (dnes Muzea Novojičínska) v Novém Jičíně, kde působil jako odborný referent ochrany přírody na oddělení státní památkové péče a ochrany přírody. Zde se mimo jiné zcela zásadně podepsal pod prací, mapující přírodní hodnoty krajiny prostřednictvím tzv. ochranářského mapování. Výsledný soubor dokumentačních a informačních materiálů zahrnuje zákresy a popisy přírodních jevů s nutností prioritní ochrany, ale i archeologické lokality, historické objekty a památky na území okresu Nový Jičín. Práce velmi důsledně mapuje nejen chráněná území, výskyty chráněných rostlin a živočichů, geologicky a ekologicky významné lokality, památné stromy a stromořadí, ale i negativní jevy zjištěné v přírodě od poloviny 80. let 20. stol. (skládky, nové zásahy do přírodního prostředí související s průmyslovým rozvojem okresu). S týmem dobrovolných pracovníků ochrany přírody, spolupracovníků z vlastivědného muzea i kolegů z příbuzných institucí a především díky údajům z terénu tak Oldřich Sobek shromáždil důležitý informační a studijní materiál pro příští generace. Metodika tzv. ochranářského mapování byla následně implementována i na celostátní úrovni.

Mimo vlastní zaměstnání pracoval v oblasti ochrany přírody a krajiny. Patřil k zakládajícím členům TISU – Svazu pro ochranu přírody, který byl z politických důvodů rozpuštěn. Již od roku 1960 působil jako dobrovolný pracovník státní ochrany přírody na pozici okresního konzervátora státní ochrany přírody pro okres Nový Jičín, stal se spoluzakladatelem Českého svazu ochránců přírody na Novojičínsku a byl dlouholetým předsedou jeho okresního výboru. V rámci této činnosti zorganizoval a řídil aktivity početného sboru Stráže přírody, který mapoval stav fauny a flóry na území bývalého okresu Nový Jičín a podílel se na praktické ochraně přírody i ekologické výchově obyvatel všech věkových kategorií. Oldřich Sobek je iniciátorem prvních krůčků řízené činnosti ochrany přírody na území okresu Nový Jičín.

Po roce 1989 byl jako nestraník zvolen na pozici místopředsedy Okresního národního výboru v Novém Jičíně. Po vzniku Okresního úřadu v Novém Jičíně nastoupil na odbor životního prostředí jako referent státní správy v ochraně přírody a krajiny. Na základě zákona o ochraně přírody a krajiny, vydaného roku 1992, vypracoval Oldřich Sobek koncepci komplexní ochrany území novojičínského okresu. Podílel se na vytipování a vyhlášení mnoha chráněných území Novojičínska: Přírodní rezervace Svinec (1995), Přírodní památky Pikritové mandlovce u Kojetína, Přírodní památky Polštářové lávy u Straníku (1997), Přírodní rezervace Královec u Spálova (2000) nebo Přírodní památky Kamenárka ve Štramberku (2001).

Na základě znalosti krajiny regionu prosadil zřízení dvou přírodních parků – Oderských vrchů a Podbeskydí. Přírodní parky, vyhlášené Okresním úřadem v Novém Jičíně roku 1994, zahrnují dosud nejlépe zachovaná přírodovědecky cenná území regionu. Nejen z pozice koordinátora, ale i jako zasvěcený znalec terénu se v 90. letech podílel na regionálním dopracování celostátního projektu územního systému ekologické stability (ÚSES).

Ve spolupráci se ZO Nový Jičín ČSOP vytyčil trasu a poté se podílel na zbudování Naučné vlastivědné stezky Františka Palackého, která byla slavnostně otevřena v roce 1996. Z praxe získané znalosti a pochopení významu rozmanitosti přírodních jevů se v činnosti Oldřicha Sobka výrazně promítly do oblasti popularizace a propagace ochranářských poznatků. V roce 1997 tak díky scénáři a za režie O. Sobka vznikl videofilm s názvem Přírodní poměry Novojičínska. Dvouhodinový dokument přibližuje a vysvětluje zajímavé přírodní jevy na pozadí vývoje geologických poměrů. Dokument, který je určený k výuce regionální vlastivědy na místních školách, v širších souvislostech představil zajímavá přírodní stanoviště některých chráněných území, krásu detailů řady přírodních objektů i významných památek současné krajiny Novojičínska.  Oldřich Sobek se stal také iniciátorem dlouhodobého programu na záchranu tisů červených v lesním komplexu Libotín. Cílem tohoto projektu je navrátit tis jako zvláště chráněnou dřevinu, zařazenou do kategorie ohrožených druhů, na její původní stanoviště.

Z pozice referenta státní správy v ochraně přírody a krajiny Okresního úřadu v Novém Jičíně odešel do důchodu a v místě svého rodiště se dále věnoval organizační a vlastivědné činnosti. Za celoživotní zásluhy v oblasti ochrany přírody obdržel roku 2006 z rukou ministra životního prostředí čestné uznání Českého svazu ochránců přírody s názvem „Příroda děkuje“. V roce 2011 zajistil kolektiv jeho bývalých spolupracovníků výsadbu stromořadí na svahu pod Libhošťskou hůrkou. Založení Sobkovy aleje si nekladlo za cíl jen posílit rovnováhu přírodního prostředí ve volné zemědělské krajině. Bylo zejména poctou jeho dlouholeté, rozmanité a obětavé práci v oblasti ochrany přírody a krajiny. Stromořadí nesoucí Sobkovo jméno se tak natrvalo zapsalo do mapy Libhoště.

Přestože je nesporné, že význam činnosti Oldřicha Sobka přesahuje rámec obce i regionu, připomeňme si v krátkosti jeho „libhošťské stopy“.  Od mládí působil jako člen divadelního souboru TJ Sokol, některé jeho inscenace také režíroval. V Libhošti se stal spoluzakladatelem a předsedou základní organizace Českého zahrádkářského svazu, kde pracoval jako vedoucí kroužku mládeže a organizátor rozsáhlé výstavní činnosti. U příležitosti padesátého výročí vzniku Československa byly díky iniciativě Oldřicha Sobka na libhošťském sportovišti vysázeny tři lípy svobody. Tyto lípy symbolizovaly tři generace, jejichž představitelé se ujali slavnostní výsadby:  nejstarší generaci zastupovali poslední žijící legionáři, střední generaci místní členové protinacistického odboje a mládež členové organizace ČSM.

V průběhu celého života se Oldřich Sobek věnoval vlastivědné a publikační činnosti, zejména studiu ve státních archivech v Novém Jičíně a Zemském státním archivu v Opavě. Důkladná znalost národních dějin a místních poměrů byla dobrým předpokladem pro osvětovou a popularizační činnost. Po celá desetiletí byl na celém území Novojičínska také vyhledávaným smutečním řečníkem.

Po odchodu do penze, kterou většina z nás vnímá jako dobu zaslouženého odpočinku, se Oldřich Sobek pustil do intenzivní organizační činnosti. V roce 1999 inicioval vznik občanského sdružení Osvětová beseda v Libhošti. Jako předseda i člen spolku postupně naplňoval jeho poslání a cíle, které sám vepsal do stanov sdružení: rozvoj regionální vlastivědy, oživení tradic bohatého národopisného života z minulosti, obnova bohatého folklorního a kulturního života, záchrana mizejících hodnot hmotné a duchovní kultury obce, připomínání významných osobností, badatelská a informační činnost, zlepšení společenského života v obci a ochrana přírody a krajiny.

Oldřich Sobek se stal zakladatelem, šéfredaktorem a hlavním přispěvatelem periodika s názvem Libhošťský zpravodaj. Od roku 1998 na jeho stránkách publikoval stovky článků s místní a regionální tematikou, později soustřeďovaných do samostatné vlastivědné přílohy s názvem Na Císařské cestě. V roce 1997 stál u zrodu vlastivědného časopisu Poodří (časopisu obyvatel horní Odry), byl členem jeho redakční rady a pravidelným přispěvatelem. Tím, že v časopise Poodří představoval i nejvýznamnější počiny Osvětové besedy v Libhošti, se mu dařilo místní dění zasazovat do širšího regionálního kontextu.

Nejen během působení v osvětové besedě byla Oldřichu Sobkovi oporou jeho manželka Marie, roz. Hrachovcová, dlouholetá učitelka libhošťské základní školy. Marii Sobkové se podařilo vytvářet laskavé rodinné zázemí jak pro výchovu tří dětí, tak i manželovu veřejnou činnost a badatelskou práci. Během téměř padesáti společných let podporovala Oldřicha Sobka v naplňování náročných úkolů, jimž obětoval nemálo osobního času a jež často zvládal i na úkor vlastního zdraví. Marie Sobková byla aktivní členkou osvětové besedy, manželovou první čtenářkou, korektorkou a pravou rukou nejenom při tvorbě Libhošťského zpravodaje.

Oldřich Sobek se rozhodujícím způsobem podílel na obnově místních společenských akcí a tradic.  Zasloužil se o pořádání pravidelných veřejných shromáždění u příležitosti výročí konce 2. světové války a vzniku samostatného Československa. Především díky jeho rozsáhlé badatelské a popularizační činnosti dnes mohou Libhošťané slavit vznik státu v duchu prvorepublikové tradice. Klíčovou úlohu přitom sehrála Sobkova „legionářská“ studia. V pátraní po zapomenutých osudech libhošťských legionářů započal roku 1996, tématu Velké války věnoval publikaci Cesta ke svobodě, scénář divadelní hry Za císaře pána, sehrané ochotnickým souborem Z kopce do kopce roku 2014, nebo nejnověji knihu s názvem Těžká doba dolehla na Libhošť (2018). Symbolickou tečku za Sobkovou badatelskou činností v této oblasti představuje zbudování pamětní desky se jmény všech libhošťských legionářů a její instalace na čestném místě v historickém centru obce.

Oldřich Sobek byl hlavním organizátorem a autorem výstav o historii Libhoště (Libhošť v proměnách času, stejnojmenný katalog vydán roku 1999). Téhož roku k tisku připravil soubor pohlednic starého Libhoště s názvem Zmizelý Libhošť.  Výstavní a osvětové práci se věnoval také v souvislosti s výročími, jež byla spojena s životem významných historických osobností Libhoště. Ke stému výročí jmenování pátera Josefa Slavíčka správcem farnosti v Libhošti uspořádal ve spolupráci s Ostravským muzeem výstavu o životě Josefa Slavíčka, v Trámovém sále libhošťského fojtství byly vystaveny ukázky Slavíčkových geologických, paleontologických, numismatických a folklórních sbírek. Osobnost Josefa Slavíčka představuje kniha s názvem „Josef Slavíček, život a dílo“, vydaná v redakci Oldřicha Sobka roku 2001. Výsledky náročného bádání o osudech a tvorbě hudebního skladatele Františka Xavera Chotka (1800-1852) Sobek představil v publikaci nazvané Zapomenutý hudebník František Xaver Chotek (Libhošť, 2000). Oldřich Sobek se rovněž podílel na akcích, připomínajících osobnost nejvýznamnějšího libhošťského rodáka, spisovatele Zdeňka Vavříka. Právě ze Sobkova podnětu byla na budově fojtství, kde se spisovatel narodil, instalována pamětní deska.

V roce 2005 byl z iniciativy O. Sobka natočen dokumentární film Chudačka z Libhoště. Při přípravě scénáře využil poznatky ze stejnojmenného článku, který publikoval r. 1989 na stránkách Vlastivědného sborníku okresu Nový Jičín. Dokument byl natáčen v původním prostředí lesa Roveň, v roli herců se představili místní pamětníci a členové libhošťského divadelního souboru Z kopce do kopce.

Významným příspěvkem k zachování místní paměti je soubor audionahrávek se vzpomínkami libhošťských pamětníků. Desítky hodin zvukového materiálu jsou k dispozici v archivu osvětové besedy, kam O. Sobek v průběhu let ukládal listinné i hmotné doklady o životě minulých generací naší obce. Dochovaný materiál představuje bohatý pramen poznání, určený pro další vlastivědné badatele, i základ budoucího obecního muzea.

Množství cenných poznatků o historii obce a regionu je však dosud roztroušeno na stránkách dvaceti ročníků Libhošťského zpravodaje. Některé ze Sobkových seriálů jsou jakoby předurčeny ke knižnímu vydání. Jmenujme například tyto: Češi a Němci v Sudetech, 2. světová válka a Libhošť, Kdo je kdo v Libhošti, Libhošťská škola, Osudy libhošťských domů, Libhošťané na fotografiích ve významných společenských a životních situacích, Významné osobnosti obce Libhošť atd.

Za činnost v oblasti kultury byl Oldřich Sobek roku 2005 oceněn titulem Osobnost roku Nového Jičína. V roce 2013 byl také za mimořádný podíl na kulturním a společenském dění v obci jmenován Významnou osobností obce Libhošť.

Při představování činnosti Oldřicha Sobka nelze opomenout ani oživené stopy kolektivní paměti, které v obci a okolí vznikly díky jeho badatelské práci a dodnes slouží všem občanům. Jedním z takových míst je tzv. Pavelkův lesík pod Libhošťskou hůrkou, kde bylo obnoveno původní výletiště starých Libhošťanů, nazývané U Panenky Marie. Kromě umístění skříňky s obrazem P. Marie (a přenesení dlouholeté mariánské tradice ze zničené lokality na prameništi pod hůrkou) zde byly roku 2008 instalovány také dva naučné panely o proměnách zdejší krajiny a přírody. Výzkum okolností  leteckého souboje nad Libhoštěm, k němuž došlo 17. prosince 1944, měl mimořádné výsledky a značný ohlas. Oldřichu Sobkovi se po více než šedesáti letech podařilo ztotožnit Emila Knocha – pilota německé stíhačky, která byla sestřelena nad lesem Roveň. O badatelském úspěchu se dozvěděli pozůstalí pohřešovaného letce, kteří se s informacemi o okolnostech tragédie přijeli seznámit přímo do Libhoště. Na místě sestřelení letounu byl zbudován památník – memento hrůzy 2. světové války i symbol česko-německého usmíření. O tom, že jsou Sobkovy vlastivědné poznatky stále živou inspirací, svědčí i nedávná instalace naučného panelu tzv. Volské stezky na horním konci Libhoště, v lokalitě zvané Na Lučkách. Články, které k tomuto tématu Oldřich Sobek publikoval na stránkách Libhošťského zpravodaje a časopisu Poodří, zaujaly ochranáře přírody natolik, že se rozhodli historickou stezku rekonstruovat a jejím prostřednictvím místní i návštěvníky regionu seznamovat s kulturním a přírodním bohatstvím Poodří.

Oldřich Sobek je hlavním autorem elektronické mapy pomístních názvů na katastru obce Libhošť, stálým přispěvatelem Libhošťského zpravodaje a vyhledávaným odborníkem v oblasti regionální vlastivědy.

Udělení čestného občanství obce Libhošť nemá být formálním gestem nebo jen poděkováním za celoživotní práci a mimořádný společenský přínos Oldřicha Sobka. Členové současného zastupitelstva obce toto ocenění chápou jako pobídku k vlastní práci, vykonávané po vzoru Oldřicha Sobka obětavě, nezištně a ve prospěch obce Libhošť.