V Dobšicích na Kolínsku se už podesáté uskutečnily o letošní pouti v sobotu 29. června. Byly připravovány od září a tradičně přilákaly několikrát víc lidí než jsou dvě stovky Dobšických. Možná však poprvé se u jednoho stolu sešlo několik kronikářů.

Důvod k návštěvě

Moje účast byla podmíněna vlastně slavností. V doznívajícím létě minulého roku jsem v nedaleké Žehuni byl svědkem, co bývalá kronikářka L. Tvrdíková zanechala na výstavě kronik spojených s oslavou výročí obce. Obdivoval jsem téměř padesátiletou její tvorbu a seznámil se s místními osobnostmi. Před odjezdem mne paní H. Novotná z Dobšic pozvala na jejich událost spojenou s Kelty. Protože jsem v Jílovém u Prahy nejen pracovně spojen s místem, kde právě Keltové před staletími rýžovali zlato, ale také údajně v okolí pohřbili jednoho ze svých nejvyšších s bájným, ale dosud neobjeveným pokladem, přislíbil jsem účast. Netušil jsem, že mne zve hlavní organizátorka, která do akce zapojila rodinu i vedení obce.

Překvapení od začátku

Přijetí na stadiónu bylo velkolepé a odpovídalo tady tradovanému, že přijel nejvyšší nad kronikáři. Domácí sice čekali středočeského hejtmana, ale pan starosta se mne pohotově ujal, provedl mne obcí, připomněl pamětihodnosti a uvedl do výstavních prostor s 16 kronikami psanými jednou autorkou a pohotovou fotografkou. Vydržel bych tady dlouho, protože výklad a obsah byl zajímavý. Dovedl mne k Expozici místních tradic, spolků a rodáků. Vlastně to bylo malé muzeum. Opětně jsem žasl, co hrstka obětavců ve světě i doma dokázala a čím středočeské Dobšice proslavila. Podobných názvů míst je ještě pět a příjezd některých z nich se očekával. Místní si je netradičně připomněli alejí lip s cedulkou bližšího přiblížení, jako třeba Dobšice u Znojma.

Hudba mne přivedla zpátky na veliký sportovní plácek s pouťovými atrakcemi, místem pro taneční vystoupení a stánky s občerstvením. Všeho bylo dostatek. Konečně jsem zahlédl paní H. Novotnou a hlavně uslyšel její slova v roli konferenciérky. Mnozí byli asi trochu překvapeni, když mi předala krásnou kytici.

Keltské zázemí

Pěknou chvíli jsem obdivoval divácky pěkně uspořádané a dřevěným plotem ohraničené keltské zázemí. Tady vládla archeologie a keltská řemesla. Především ražení jejich mincí – duhovek. Jednoduché, z lesklých, ale nikoliv zlatých plíšků. Kluci se vyřádili v mletí „mouky“ v kamenném mlýnku otáčivým pohybem klikou nastojato. Zaujala jednoduchá hliněná pec k dokončení moučných pokrmů. Všude kolem plot z klacků, občas jednoduchý přístřešek, ale také oblečení připomínající Kelty.

Tři známí pohromadě

Ani v nejvzdálenějším stole od hudby mnoho ticha nebylo. Čekali tady na mne žehuňská kronikářka L. Tvrdíková a její kolega Opočnice pan O. Věříš. Zatímco paní pohotově fotografovala, s kolegou jsme „vstoupili“ do začátků vzniku 1. republiky. Jakoby tušil, že mne zajímá historie ministrů této doby, začal přede mnou defilovat jeden z prvních, dnes už dávno nepřipomínaných vládních veličin, a to opočenský rodák z čp. 105, pozdější MUDr. B. Vrbenský (1882-1944 v Moskvě) . Ministr zásobování, pak veřejných prací a od r. 1923 zdravotnictví. V mezidobí horlivý straník i anarchista. Od r. 1941 člen státní rady v Londýně a následně v Moskvě náčelník zdravotní služby, kde také zemřel na infarkt.

Co dodat?

Jsou malé obce, ale s velkým významem. A do obecní kroniky jistě přibudou další stránky. Zejména v podobě fotografií a rukou psaných popisků.

Jaromír Košťák